Obsah

Doprava v EDDR

Doprava v EDDR je za­lo­že­na na dok­trí­ně do­prav­ní demo­kracie, což zna­me­ná, že mo­no­pol­ním po­sky­to­va­te­lem do­pra­vních slu­žeb je stát. Občan smí za účelem do­pravy používat jen svoji vlastní sílu a další povolené prostředky, zejména je zakázán in­di­vi­du­ální auto­mobi­lismus a mo­to­rismus.

Základem dopravy v EDDR je síť že­lez­nič­ních, tram­va­jových, tro­lej­bu­so­vých a auto­busových linek pro­vo­zo­vaných podle jízdních řádů. Pro občany EDDR je doprava na těchto linkách zdarma včetně přepravy všech spo­lu­za­va­za­del (platí se povinný měsíční poplatek), cizí státní příslušníci si musí zakoupit časovou jízdenku na některém nádraží (nejkratší jí­zden­ka má plat­nost 24 hodin). Stát poskytuje i mnoho dalších dopravních slu­žeb, které jsou však zpoplatněny:

Co je dovoleno a co ne

Dovoleny jsou tyto dopravní prostředky:

Se všemi těmito dopravními prostředky (kromě balonu, letadel a lodí) se jezdí po chodníku a považují se za chodce. Soukromým provozovatelům jsou zakázány zejména:

Tyto zákazy platí pouze na veřejných prostranstvích, na soukromém pozemku si může vlastník či nájemce jezdit, s čím chce, a nepotřebuje na to ani žádný řidičský průkaz. Na druhou stranu zodpovídá za všechny škody tím způsobené.

Řízení dopravy

Železniční a silniční doprava jsou v EDDR řízeny centrálním dispečinkem. Všechna vozidla s ním mají bezdrátové spojení a skrze toto spojení se určuje, zda mají zastavit, nebo pokračovat v jízdě, případně kterým jízdním pruhem mají jet. Při řízení se uplatňují následující priority (od nejvyšší po nejnižší):

  1. Rychlá záchranná služba, hasiči, policie apod.
  2. Silniční lokomotivy (zvláštní druh vozidel, bude popsán jinde).
  3. Linková doprava podle jízdního řádu.
  4. Doprava na dlouhodobou objednávku nebo s expresním příplatkem.
  5. Doprava na okamžitou objednávku (taxi).

Silniční doprava a chodci

Chodci se pohybují výhradně po chodníku nebo části vozovky pro ně vyhrazené. Část vozovky určenou k provozu silniční dopravy smějí křížit kdekoliv, ale jen kolmo a nesmí na ní prodlévat. Provoz silniční dopravy má přitom vždy přednost před chodci a nesmí být přecházejícími chodci nijak omezován. Pokud např. autobus na vozovce přejede chodce, je to téměř vždy vina chodce, řidič autobusu na něj nemusí brát ohled. Naopak pokud autobus přejede chodce na chodníku, je to vina řidiče autobusu. (Na chodníku nemá autobus co dělat.)

Vztah mezi chodci a železniční dopravou je obdobný, až na to, že železniční trať smějí chodci přecházet jen v místech železničních přejezdů, zastávek nebo stanic.